Pár slov k zamyšlení nad okrasnou zelení

Je to niž téměř věk jedné generace, kdy se naše společnost díky potřebě dát proniknout novým myšlenkám a osobní svobodě změnila. S touto změnou přišlo mnoho nového. Otevřely se nové možnosti, jak vyjádřit sama sebe, jak se vzdělávat a utvářet svůj vlastní životní styl a názor. Spolu s tímto jsme začali vnímat věci a souvislosti dříve ne tak mnoho vnímané.  Dnes už tedy, snad více než dříve, nám záleží i na tom, jak a v čem žijeme, jak je upraveno nejen naše vlastní nejbližší prostředí města či vesnice, ale i nejbližší okolí našich vlastních obydlí a rodinných sídel.

Náš vlastní vztah k této oblasti života prochází neustálým vývojem. Již naši dávní předkové měli v úctě své památné stromy a okolí bývalých rodových panství byla téměř vždy zkrášlována povětšinou citlivým a harmonickým způsobem prací zahradíkovou. Dnes, kdy možnost vlastnit kus okrasné zeleně nemusí být jen výsadou bohatých, stává se tato touha a snažení po estetickém využití nepřeberné pestrosti  a barevné rozmanitosti rostlin trendem a cílem snažení. A tak nově objevujeme, že nejen funkčnost, ale i estetika životního prostoru velmi přispívá k pocitu životní pohody a spokojenosti. Důkazem toho je současný trend v zahradní architektuře, která s novými možnostmi v sortimentu dřevin a ostatních materiálů uplatňujících se při zahradních realizacích nabízí nové možnosti, jak upravit nejbližší okolí novostaveb a sídlištních celků, návsí a městských center.

Že člověk je tvor veskrze přírodní a ne technický je myšlenka, která se v současné a rodící se nové době opět navrací. Svědčí o tom i bohatá návštěvnost parků a stále rostoucí obliba nejrůznějších výstav a akcí věnovaných okrasným rostlinám. Že tato myšlenka není nová dokazují i myšlenky staré více jak osmdesát let, sepsané panem Leopoldem Batěkem, prvorepublikovým ředitelem městských sadů na Královských Vinohradech:

„…ale každá tato doba přinášela přestřelky, nestvůry a padělky, práce rukou a ducha nepovolaného, ne tvorby, ale práce nádenické. Není zákona, jež by zabránil fušerství, není dosti prozíravosti a znalosti věci, aby vyvarováno bylo ničemnostem. V dobách takového úpadku přestalo se tvořiti a nádeničilo se…“

„…úpadek jevil se v kasárnickém slohu budov, jež hladově, ponuře krčily se nablízku památníků slavných dob. Nádherné slohové zahrady zohavené tuctovými lidmi a vyzdobeny podle vkusu těchto lidí, a co nezaniklo, oloupeno o vše, co činilo je vznešenými a co prázdným hlavám zdálo se nepochopitelným…“

„…tak mnohý, jež v myšlenkách dovede tvořiti díla nejdokonalejší, ztrácí rovnováhu, když myšlenky své má uvést ve skutek. Co si představoval jednoduchým, samozřejmým, snad bezpředmětným, stává se naléhavou nutností a aktem nejdůležitějším. Příroda a rostlina žádají svá práva neúprosně, a běda, jestliže jsme neučinili své povinnosti zadost a zkrátili jsme je o jejich práva – v budoucnosti nedaleké se nám to krutě vymstí…“

„…však bohudík, doba všeobecného rozmachu, svobody a osamostatnění širších vrstev společenských, vzrůst inteligence a blahobytu a rostoucí tužba po přírodě, kráse a umění prorazily si cestu tam, kde dosud pohlíželo se jen mřížovím plotů starých šlechtických sídel. Lidstvo přišlo k poznání, že zahrada není zbytečným přepychem, že věnuje-li se peníz na kus zeleně, vydá-li se za květinu, zdobící příbytek, není vyhozen, ale naopak, že jest to kapitál, na dobrý úrok uložený. Neboť to, co cítícímu tvoru, duši ušlechtilé a myslícímu, prací unavenému člověku skýtá tento dar přírody, nedá se nahraditi žádnou jinou rozkoší. Nekonečný zdroj radosti, osvěžení a úlevy nalézáme v práci v přírodě a v pozorování jí, a práce tato neunavuje, ale sílí a vrací nám chuť k práci povinné.

Jen člověk bez duše to nechápe. …“

Leopold Batěk, Praha 1922

Zakládání a vysazování zahrad okrasných

Aktualityarchív aktualit